2.Les, dřeviny, nauka o dřevinách

2. 1 Les, lesní porost, význam a úloha lesa

Les je pro náš obor hlavním dodavatelem v podstatě jedné nevyčerpatelné suroviny, a tou je dřevo. Lesy v ČR zaujímají asi 34,7% území našeho státu, tj. asi rozlohou 4 430 tisíc ha.

Organizačně se o lesní hospodářství stará ministerstvo zemědělství, a lesní půda může patřit:

• Státu
• Městům a obcím
• Družstvům a soukromníkům

Lesní porost:

V české republice je většinou zakládán uměle, vysazováním sazenic. Jen malé procento lesního porostu se zmlazuje přirozeně ze semene. Doba od vysazení po vytěžení se u našich dřevin pohybuje okolo 100 let a nazýváme ji obmytní dobou.

Porost:

V hospodářské úpravě lesů se rozumí stromové společenstvo stejné druhové skladby, bonity a zkamenění.

Oddělení:

Tvoří několik porostů a jsou základní orientační a plánovací jednotkou pro lesní hospodářství, to umožňuje lesní porost označit a zmapovat pro další pracovní činnost, která se musí provádět s dlouhodobým záměrem a plánovitě. Proto se těžba dřeva provádí podle hospodářského plánu. U porostu mladších 70 let se jedná těžbu předmytní, a u starších o těžbu mytní. Všem výrobkům vzniklým lesní těžbou se říká surové dříví.

Dělení surového dříví:

• Jehličnatá a listnatá kulatina
• Důlní dříví
• Tyčovina
• Vláknina
• Rovnané dříví
• Palivové dříví

Význam a úloha lesa

• Dodávání dřevní suroviny
• Vodohospodářský
• Klimatický
• Protierozní
• Rekreační
• Léčebný
• Vojenský

2.2 Vliv životního prostřední na lesy

Lesy pokrývají asi 33 % území České republiky a jsou přirozenými biotopy pro mnoho druhů rostlin a živočichů, určují ráz krajiny, jsou zdrojem dřeva, výrazně ovlivňují místní klima, zvyšují retenční kapacitu krajiny, brání erozi.

I přes výrazný pokles emisí škodlivin do ovzduší během 90. let 20. století zůstává stav českých lesů nadále nejhorší ve střední Evropě. Stále roste míry defoliace, které je v České republice nejvyšší ze všech státu Evropské unie. V roce 2006 byla míra defoliace v Česku 56,2 %, v Bulharsku 37,4 %, ve Francii 35,6 % a Itálii 30,5 %. Špatný stav českých lesů nesouvisí přitom jen s důsledky historického znečištění ovzduší a následného okyselení lesních půd. Problémy se v příštích desetiletích pravděpodobně budou zhoršovat vzhledem ke změněným klimatické podmínky, kterých nevyhovují převládajícím smrkovým lesům. Vlivem holosečné těžby a pěstování smrkových monokultur dochází také k degradaci lesních půd, odplavování živin, změnám struktury půdy a až k erozi. Podstatná část lesů je také silně poškozována okusem, loupáním a ohryzem přemnoženou spárkatou zvěří. Smrkové monokultury navíc trpí nadbytečnou depozicí dusíku, který se do ovzduší a lesních půd dostává zejména z výfukových plynů automobilů a z průmyslových exhalací. Nadbytek dusíku v lesních ekosystémech vede k nadměrnému růstu, který způsobuje snadno lámavost stromu a vyšší výskyt hmyzích a houbových škůdců.

Zdravotní stav lesů také negativně ovlivňují vysoké koncentrace přízemního ozónu, které na většině území ČR výrazně překračují cílový imisní limit pro ochranu vegetace. Ozón narušuje fyziologické funkce rostlin, poškozuje listy a jehličí stromů a vede k jejich předčasnému odumření.

2.3 Strom a jeho části a výživa

Každý strom se skládá z kořene, větví a jehličí nebo listů.

Kořeny mají pro strom význam :
a) Zpevňovací
b) Vodivý
c) Zásobní

Rozděluje se na hlavní kořen a postranní druhotné kořeny, které mají pro strom vyživovací a zásobovací význam. Protože některé kořeny
koření hluboce a jiné mělce můžeme se setkat s typem kořenů:

• kůlovým
• srdčitým
• plochým

Kmen jedná se o zdřevnatělý stonek dvouděložných vytrvalých rostlin (keřů a dřevin).

Větve jsou zdřevnatělé části vyrůstající na kmeni a to jako postranní orgány nesoucí jehličí nebo listy.

Jehličí - listy tvoří spolu s větvemi korunu. Narůstají na větvích , vždy dva proti sobě a zprostředkovávají transpiraci a fotosyntézu.

Výživa stromů (dřevin)

K růstu stromu potřebujeme světlo- sluneční světlo, které je základním zdrojem veškeré energie na zemi.Přeměnu sluneční energie v živiny
má na starosti fotosyntéza.

Fototosyntéza je chemická reakce , při niž se z části vody, přivede z kořenů z uhlíků, získané z oxidu uhličitého ze vzduchu a za
spolupráce sluneční energie a chlorofylu (listové zeleně) vytvoří složité organické látky cukry a polysacharidy, z nichž se tvoří nová dřevní
hmota sloužící k výživě stromu. Část vody a kyslíku , který vzniká jako odpadní produkt při fotosyntéze se vypařuje do vzduchu.

2.4 Rozdělení dřevin

Dendrologie: tak nazýváme nauku o dřevinách, která se zabývá genetikou, morfologii (rozlišovacími znaky dřevin) a ekologií dřevin.

Třídění rostlin: jelikož se v přírodě vyskytuje velké množství druhů rostlin bylo by jejich rozlišování bez patřičného uspořádání velice obtížné. Proto se rostliny začaly řadit do herbářů a později do soustav rostlin a prvním průkopníkem byl švédský profesor Karl Linec. Na základě jeho práce byl vytvořen moderní rostlinný systém a základní jednotkou je DRUH.

Rozdělení druhů:

• poddruhy
• odrůdy
• formy

Druhy, které se shodují v některých znacích, se řadí na vyšší jednotku (rod):

• čeleď
• řád
• třída
• oddělení
• kmen
• podříše
• říše

V přírodě se říše dělí na rostlinnou a živočišnou.

Dělení říše rostlinné:

• rostliny výtrusné (houby, mechy, lišejníky )
• rostliny semenné (mají květy, plody)

Podříše rostlin semenných:

• nahosemenné, květy nemají pestík, opylují se větrem (jehličnany)
• krytosemenné, květy mají pestík a krytá semena (listnaté dřeviny)

Krytosemenné se dělí na:

• jednoděložné (bylinky a trávy)
• dvouděložné (keře, dřeviny )

Dvouděložné se dělí :

• prvoobalené
• srostloobalené

2.5 Zpracování odpadu

Prezentace