5. Vady dřeva

Dřevo má vynikající vlastnosti, jestliže je rovnoměrně a pravidelně rostlé, bez suků a zdravé. Vady vznikají během růstu stromu i ve stromu pokáceném a zpravidla zhoršují kvalitu jeho dřeva.

5.1 Suky

Suky patří k nejčastějším vadám dřeva, jedná se o části větví s vlastními letokruhy, obrostlé dřevem. Podle rozměrů suky dělíme na velké o průměru větším než 40 mm, střední o průměru 15 až 40 mm a malé o průměru menším než 15 mm. Podle tvaru se suky dělí na okrouhlé, motýlovité a přeslenovité. Podle toho, do jaké míry je suk srostlý s okolním dřevem, rozlišujeme suky srostlé, částečně srostlé a nesrostlé.
Podle stavu dřeva suku rozlišujeme suky:

• zdravé, bez známek hniloby
• prosmolené, silně nasáklé pryskyřicí
• nahnilé, v počátečním stádiu hniloby
• shnilé, v pokročilém stádiu hniloby
• rozpadavé, zcela hnilé

Podle uspořádání rozlišujeme suky jednotlivé a suky ve shlucích. I když jsou suky běžným jevem, považují se za vadu protože ztěžuji obrábění dřeva, jelikož jsou tvrdší než okolní dřevo ( tupí nástroje ).

5.2 Trhliny

Dělíme podle doby vzniku do dvou skupin.

• na trhliny vzniklé v živém stromu
• na trhliny v pokáceném dřevu

V živém stromu nohou být trhliny dřeňové, mrazové a odlupčivé, v pokáceném dřevu jsou trhliny výsušné. Podle směru vláken rozlišujeme trhliny radiální a tangenciální.
Dřeňové trhliny tvoří jedna nebo několik radiálních trhlin, které procházejí dření kmene, ale nedosahují kůry, proto je není v živém stromu vidět. Vznikají ohýbáním stromu větrem nebo při kácení nárazem o zem.
Mrazové trhliny najdeme převážně ve kmenech listnatých stromů, mohou pronikat až do dřeně a po délce do velké části kmene. Mrazové trhliny vznikají za tuhých mrazů a během vegetačního období se stáhnou a zarostou hojivým pletivem. V zimě se však mohou obnovit.
Odlupčivost je vnitřní trhlina probíhající po letokruhu. Objevuje se na čelech kulatiny a má tvar měsíce. Odlupy vznikají často v místech náhlého přechodu z úzkých letokruhů do širokých, obvykle následkem prudkého osvětlení při silných probírkách porostů.
Výsušné trhliny se tvoří ve dřevinách při vysýchání. Na čelech kmene vypadají jako dřeňové trhliny jsou však kratší nejvýše 1mm. Trhliny porušují celistvost dřeva, neboť zhoršují jeho mechanické vlastnosti.

5.3 Vady tvaru kmene

Vznikají během růstu stromu. Projevují se určitým vychýlením od normálního růstu kmene. Patří sem sbíhavost, náběhy, zbytnění oddenku, křivost nádorovitost.
Sbíhavost se vyskytuje ve větší nebo menší míře u všech dřevin a projevuje se postupným zmenšováním průměru kmene od oddenku k vrcholu.
Stromy rostoucí jednotlivě nebo v řídkém porostu mají kmeny velmi sbíhavé. Sbíhavost je závislá i na složení půdy, snižuje výtěžnost řeziva a kvalitu dřeva.
Kořenové náběhy tvoří vnější prohloubeniny podél kmene v oddenkové části, která má v tomto případě na příčném průřezu hvězdicovitý tvar. Tato vada snižuje výtěžnost řeziva a je příčinou tvorby umělé točivosti.
Křivost je nejčastější vadou kmene můžeme se sni setkat u všech dřevin. Projevuje se zkřivením kmene po délce. Pokud zkřivení směřuje na jednu stranu, jedná se o křivost jednosměrnou, směřuje-li na obě strany jedná se o křivost vícesměnnou.
Nádory jsou oválné nebo kulaté výrůstky na kmeni. Nádory vznikají rozrůstáním pletiv způsobeným podrážděním nebo poškozením kmene mechanickými prostředky, činnosti dřevokazných hub nebo působením mrazu. Dřevo s nádory není vhodné pro konstrukční matriály, ale pro jeho hezkou texturu ho lze použít k výrobě uměleckých předmětů a dekoračních materiálů.

5.4 Poškození dřeva houbami, hmyzem a rostlinami

Houby patří k rostlinným organismům, ke skupině výtrusných rostlin, protože se rozmnožují výtrusy. Jejich tělo se neskládá ze stébla a listů, proto nemohou vytvářet organické živiny; tyto živiny však získávají z jiných rostlin. Podle toho jakovým způsobem se živí, rozdělujeme houby na parazity a saprofyty.
Paraziti vegetují na živých rostlinách a živí se živými pletivy. Saprofyti se vyskytují na odumřelých částech rostlin.
Houby napadají pokácené dřevo a stromy pomoci svých výtrusů. K vyklíčení potřebují houby vhodnou teplotu, dostatek vzduchu a vody ve dřevě. Mají-li výtrusy vhodné podmínky, začnou klíčit a vytvářet tenká vlákna, tzv. hyfy.
Působením hub vznikají ve dřevě dvojí změny, a to ve zbarvení ( kdy nedochází ke změně mechanických vlastností ) a hnilobě ( kdy se mění mechanické vlasti ). Hnilobu dřeva v budovách způsobuje dřevomorka domácí, chrastavka žlutavá a pornatka oparová.

Hmyz. Požkození dřeva hmyzem se nazývá požerek. Hmyz napadá převážně čerstvě pokácené dřevo, nebo vyschlé kmeny. Dřevo poškozují zejména larvy hmyzu, které napadají často i vysušené dřevo hotových výrobků ( dřevěné stěny, nosníky a nábytek ). Požerky můžeme najít na všech dřevinách. Tvoří brázdičky nebo kulaté či oválné otvory různé velikosti, směřující do hloubi dřeva. Podle průměru a hloubky je rozlišujeme na povrchové, mělké a hluboké. Povrchové požerky jsou malé chodbičky široké 1 až 3 mm i vetší. Tato poškození pocházejí od larev kůrovců. Mělké požerky jsou hluboké 1 až 5 cm. Hluboké požerky s průměrem větším než 6 mm, sahají do hloubky více jak 5 cm.

Poškození cizopasnými rostlinami. Na živých stromech se vyskytují dva druhy cizopasných rostlin a to rostliny popínavé a parazitní.
Popínavé rostliny jako břečťan nebo chmel ovíjejí strom, svými kořínky vnikají pod kůru, omezují proudění produktů fotosyntézy lýkem a způsobují vznik nádorů.
Parazitní rostliny patří mezi ně jmelí listnáčové, jmelí jehličnanové a ochmet evropský. Tyto rostliny svými kořeny svými kořeny provrtávají bělavou část dřeva větví a tím přerušují tok vody s rozpuštěnými anorganickými látkami. Při větším rozšíření naruší bělavé pletivo natolik, že větve usýchají a může uschnout i celý strom.

5.5 Vady způsobené poraněním kmene

K poranění kmene dochází mechanickým poškozením kmene a příčiny mohou být různé. Nejčastěji vznikají při těžbě, kdy padající stromy poraní okolo stojící stromy tím, že strhnou větve, sedřou kůru a poraní běl. Podobná poranění jako při těžbě mohou vznikat při vývratech nebo polomech. Na poranění stromů se podílí i ptactvo a lesní zvěř, tím že dochází k okusování a loupání. K mechanickým poškozením řadíme odřeniny kůry, záseky, odseky a liziny.

Odřeniny kůry jsou různá poškození, při nichž je kůra částečně sedřená nebo odumřelá. Mohou být způsobena lesními mechanismy nebo pádem káceného stromu.
Odsek je poranění způsobené sekerou nebo jinými nástroji menších rozměrů, při nichž je zasaženo i dřevo.
Zásek je poranění hlubšího rázu.
Lizina je poranění způsobené smolařením a nachází se v oddenkové části kmene.
Zásušek je vnější obnažení dřeva. Následkem tohoto poranění dochází k napadení stromu dřevokaznými houbami.
Zárost vzniká úplným nebo částečným zárostem vnějšího poškození kmene. Porušuje celistvost dřeva, a proto se počítá k vadám.
Smolná rakovina vzniká jen na kmenech borovice. Tvoří se na živém stromu po napadení kmene houbou Periderium pini. Dřevo velmi nasákle pryskyřicí se stává částečně průzračné. Smolná rakovina se postupně šíří do celého kmene.

5.6 Ochranné látky